Po bosých botkách už nějakou dobu pokukuju, ale vždycky mě odradila cena... a teď se naskytla příležitost si jedny za rozumnou cenu vyrobit.
Začalo to tak, že si každý obkreslil podle instrukcí obě nohy na papír, vyznačil místo pro dírky a vystřihl. Tvar se překreslil na tenkou podrážku, stříhání teď bylo trochu náročnější, ale šlo to obyč nůžkama. Vyrazily se dírky průrazníkem, u kterého se teda tvořila trochu fronta – přeci jen každá botka 3 dírky, lidí bylo asi 14 a ne každému se povedla díra prorazit napoprvé.
A pak následovala jediná složitost – správně navázat provázek. To byl trochu boj, ale šlo to. Člověk chvíli neví, kde je pravo a kde vlevo, jestli vázat zdola nebo shora, pak si u toho omylem sedne (boty se musí vázat ve stoje, jinak pak špatně drží)...
První dojmy byly trochu smíšené. Provázky jsem fakt poctivě utahovala, takže mi bota krásně držela, ale zato mi drtila kloub prostředníčku. Nastalo první převazování, po kterém byl prostředníček v klidu, ale zato jsem si příliš těsně uvěznila kotník. Tak nezbylo, než většinu provázku opět vymotat a napotřetí se podařilo všechno tak akorát a jsem moc ráda, že se sundávají bez nutnosti manipulovat s provázky. Zbývá poslední věc, až si noha se sandálem sednou, odstřihnout přebytečnou podrážku.
Teď jsem zvědavá, jak dlouho vydrží podrážka a hlavně uzlík, který je pod botou a tudíž je v kontaktu s terénem. A kdyby to byla třeba jen jedna sezona, za ty peníze si vyrobím další. Zatím nadšení přetrvává.
Jana Hančová